Celý život jsem vyrůstala na vesnici, kdy jsme měli koňskou farmu. Chovali jsme sedmnáct koní a mě bavilo se o ně starat. Taky jsem brala chov koní zcela úplně normální, protože jsem v tom vyrůstala. Naše historie chovu koní sahá až do devatenáctého století. Děda mi vyprávěl, že to všechno začalo tím, že můj prapraděda dostal od někoho koně, a to prý jako dar za nějakou výpomoc. Můj děda už si nepamatoval, co to přesně bylo, ale byla jsem opravdu hrdá na to, že v naší rodině máme taky nějaké hrdiny. A byla jsem potěšená a řekla jsem si, že kdyby třeba můj prapraděda tohle vůbec neudělal, tak nikoho mých předků nenapadne chovat tato krásná ušlechtilá zvířata. Koně se mi líbí a já jsem vlastně už od pěti let uměla perfektní jezdit na koni. K mým třetím narozeninám jsem dostala od mých rodičů krásného poníka.
Nebyl to sice úplně malý poník, ale takovéto střední plemeno. Jestli si to dokážete vybavit. Ten kůň má krásnou stříbrnou srst a je takový ušlechtilý. Tak jsem si řekla, že bych taky v budoucnu mohla chovat koně. Protože moje sestra se od rodičů odstěhovala, když se vdala. To jí bylo asi dvacet pět let a odstěhovala se do Prahy. A je logické, že v Praze nemůže chovat koně.
Já jsem si řekla, že bych se nejraději odstěhoval někam na jinou vesnici, kde bych taky mohla chovat koně. A kdyby mi moji rodiče dovolili bydlet stále u nich, moc ráda bych si pořídila své koně tam je v rodném domě. Líbí se mi chovat koně a já si myslím, že i ti návštěvníci, kteří k nám chodí jsou rádi, že v okolí mají takhle koně. Koně taky totiž uklidňují a mají úžasný antistresový efekt. Znáte třeba hipoterapii? pokud ne, ráda vám to vysvětlím. jedná se o terapii koňmi a v tom je naše koňská farma opravdu výjimečná. Nás to baví, když můžeme udělat radost nebo vypomoct někomu druhém, kdo pomoc potřebuje.