Ústřední topení přineslo lidstvu nesmírný pokrok a zejména komfort v chladném období roku. Nebylo již zapotřebí mít v každé místnosti kachlová kamna, zatápět a přikládat do nich, vynášet popel a zdržovat se i otravným úklidem. Stačilo zatopit pod centrálním kotlem a voda v topném okruhu začala vyhřívat jedno těleso za druhým.
Tento systém má však dvě jasné vady. Za prvé jsou všude radiátory vidět, a ty nejsou zrovna estetickým prvkem v domácnosti. Většinou se zakrývají dřevěným obložením anebo různými záclonami či závěsy. Tím se zároveň zčásti snižuje jejich účinnost, ovšem ani ta není sama o sobě ideální. Teplo vycházející z radiátoru proudí především vzhůru ke stropu a vzhledem k tomu, že je těleso položené na výšku, a největší výhřevná plocha je kolmá vůči podlaze, v místnosti se nejprve zahřeje strop, a odtud se pak teplo šíří do jejích nižších částí. Stává se, že u stropu je horko, zatímco u podlahy mnohem chladněji – obličej máte rozpálený a zároveň je vám zima na nohy. Problém je také v tom, že musíte vodu v topném systému vyhřát na poměrně vysokou teplotu, cca 50 až 70 stupňů Celsia.
S topením v podlaze tyto starosti odpadají. Topný rozvod je natažen po celé ploše místnosti a odtud stoupá teplý vzduch vzhůru rovnoměrně a tím pádem vám nehrozí, že bude u podlahy chladno, navíc podlaha příjemně hřeje na bosá chodidla, což jistě oceníte. Zároveň se voda v trubkách nerozvádí tak horká, stačí ji zahřát na teplotu mezi 30 a 40 stupni Celsia, tím pádem také snížíte výdaje za vytápění.
A co když se přihodí defekt
Když se v topné soustavě objeví trhlinka, nemusíte kvůli tomu panikařit. Stačí zavolat instalatéry z Prahy, kteří provedou detekci úniku vody, lokalizují místo závady velmi přesně např. poslechovou tyčí Hykron nebo formovacím plynem a vám stačí pouze obnažit malý prostor, nikoli celou podlahovou plochu.