Já vím, že krása pro každého člověka znamená úplně něco jiného. Každý člověk se cítí úplně jinak než ten druhý. Každý člověk také za krásou považuje úplně něco jiného. Někomu se třeba líbí blonďaté vlasy a někomu se zase líbí tmavé vlasy. Třeba černé vlasy nebo hnědé vlasy. Ale slyšela jsem, že každá žena, vlastně i každý člověk ve většině případů má rád takovou barvu vlasů, kterou přírodně nemá. S takovou barvou, kterou se narodil, tak prý ji většinou nechce. Většinou se mu líbí pravý opak. Já jsem se narodila jako tmavovláska. Mám tmavě hnědé vlasy.

Krása má mnoho podob.

Ale už jako šestnáctiletá holka jsem se obarvila na blond. Ze začátku se mi to moc líbilo, ale později, když už jsem se barvila několikrát, tak jsem měla velice zničené vlasy. Byla jsem z toho opravdu hodně zklamaná. Kdybych si ty vlasy obarvila zpět na tmavo, tak stejně bych ty vlasy měla už zničené. Možná to také bylo tím, že jsem si ty vlasy na blond barvila doma sama. Kdybych možná navštívila nějaké kadeřnické studio, tak bych vlasy neměla tak zničené, jako je mám nyní. Já na krásu opravdu hodně dbám. Dávám na krásu. Také za kosmetické produkty dávám spoustu peněz. Stojí mě to tisíce korun měsíčně.

Každý krásu vnímá jinak.

Kdyby věděl partner, že se někdy koupím i pleťový krém za čtyři tisíce korun, tak by se asi zbláznil. Možná by se se mnou i rozešel. A vám se líbí vaše přírodní barva vlasů? Moje sestra má stále stejnou barvu vlasů, se kterou se narodila, moje sestra je totiž kadeřnice. Možná by tohle a sama ví, že barvení vlasů ničí vlasy. Ona říkala, že by si své vlasy vůbec nikdy neobarvila. Já se jí nedivím, kdybych věděla, jak potom moje vlasy dopadnou, tak bych se asi také nikdy nebarvila na blond. Navíc se říká, že blonďatá barva na vlasech opravdu drží velice špatně. A když třeba půjdete do bazénu, tak chlor vám blonďatou barvu může úplně zničit. Třeba to potom může jít i do zeleného anebo i do modrého nádechu. A s tím potom nic neuděláte.